2. kapitola
Prohlédněte si umělecká díla slavných autorů a výtvory bezejmenných tvůrců. Líbí se vám? Proč myslíte, že některé z nich jsou označovány za umělecká díla a jiné ne?
Jan Vermeer – Dívka s perlou (1665)
Světlo vychází z místa před dívkou, tak aby jí co nejvíce osvětlovalo obličej. Pozadí naopak takřka vůbec nevidíme, splývá v jednu čerň. Výsledkem je, že se divák plně koncentruje při pozorování na dívku. Její pozice připomíná situaci, kdy se na někoho obracíme a se zvědavostí i zájmem si jej prohlížíme. Pootevřená ústa naznačují chvíli, kdy se něco chystáme po oslovení tomu druhému říct. Až porcelánově bílá pokožka a velké, doširoka otevřené oči naznačují křehkost a jemnost. Velké perly v naušnicích zase touhu toho druhého zaujmout. Celkově má obraz docela silný erotický náboj. Povahu dívky v obraze si ovšem, i na základě těchto náznaků, můžeme jen domýšlet.
Michelangelo Buonarotti – David (1501–1504)
Jedinečnost tohoto díla spočívá v tom, jak se Michelangelovi podařilo sochařsky zpodobnit mužské tělo, a to až do těch nejmenších detailů.
Jean-François Millet – Sběračky klasů (1857)
Realismus má v teoriích umění více významů a Millet právě minimálně dva z nich naplňuje. Jeden souvisí s volbou tématu, které se vymyká ze dříve obvyklého okruh interiérových a exteriérových námětů. V tomto případě jde o zachycení práce venkovského lidu. Druhou perspektivu můžeme uplatnit při konstatování, že malíř usiloval o co nejvěrnější zachycení daného výjevu – aby co nejlépe odpovídal realitě. Na obraze vidíme 3 sběračky při práci, jejich pracovní prostředí, ale v pozadí rozeznáváme také blízkou vesnici a nad ní jasné nebe.
Gustav Klimt – Polibek (1907-1908)
Postavy vidíme tzv. od hlavy k patě, nicméně vlivem stejně barevného splývavého a zdobného oblečení hůře rozeznáváme detaily uspořádání obou těl, spíše je na základě naší zkušenosti jen tušíme. Klimt záměrně dvojici umístil více v horní polovině obrazu, aby posílil jeho vertikální (svislou) orientaci. Ostatně i polibek, ke kterému muž se blíží, je veden svrchu dolů.
Autor neznámý – Jednorožec (nedatováno)
Hlavním kritériem v tomto případě bude jedinečnost, schopnost vystoupit z dlouhé řady stále se opakujících motivů a barev a zaujmout pozornost diváka tématem nebo emocionálním sdělením.
Claude Monet – Lekníny (1916)
Monet usiloval o vyjádření nálady, dojmu (imprese), které v zachycovaných výjevech nacházel. Toho dosahoval vršením velkého počtu tahů štětcem, což je jedna ze základních technik, kterou se umělecký směr impresionismus v malířství vyznačoval.
