2. kapitola
Dokážeme jednoznačně odlišit umělecké dílo od kýče? Existuje dobré a špatné umění? Co znamená, když lidé říkají, že západ slunce je kýčovitý? A je to pravda? A co když se vám kýč líbí, znamená to, že máte špatný vkus? Proč je tak důležitá jedinečnost? A je každý člověk tak trochu umělecké dílo?
Neexistuje žádný pevně daný nástroj, s jehož pomocí bychom jednoznačně dokázali odlišit umělecké dílo od kýče. V případě označení nějakého výtvoru jako uměleckého díla nám může pomoct zhodnocení časem a tradicí, určení výjimečných prvků ze strany odborné veřejnosti atd.
Otázka dobrého a špatného umění se dostává do konfliktu se subjektivitou hodnocení každého z lidí. Co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhém a naopak.
Jelikož pojem kýč spojujeme výhradně s hodnocením výsledků lidské činnosti, západ slunce sám o sobě nemůže být kýčovitý. Spíše takto nepřímo vyjadřujeme hodnocení odvozené od způsobů zobrazování tohoto přírodního jevu a emocí, které na něj někteří tvůrci navázali.
Otázka vkusu je komplikovaná, samotné kladné hodnocení kýče může vycházet z řady pohnutek a podnětů a může být proneseno i od člověka, který o sobě jinak předpokládá, že má dobrý vkus.
Jedinečnost je jen jedním z kritérií odlišujících nadprůměrná díla od těch průměrných (někteří umělci, jako třeba Andy Warhol, můžou kopírovatelnost učinit přímo tématem své tvorby), důležité je také jejich dobové společenské hodnocení. Jedinečné dílo, kterému nikdo nerozumí, nebo o něm dokonce nikdo neví, těžko dojde ocenění.
Pokud definujeme umělecké dílo jako originální výsledek lidské činnosti, pak se s velkou mírou nadsázky dá o každém z lidí mluvit jako uměleckém díle.
