5. kapitola
Myslíte si, že kroky v nočních scénách zní stejně jako kroky v denních scénách? A slyšeli jste někdy tak nahlas tikat hodiny jako v některých filmech? A co když se v dramatických scénách plných výbuchů a akce zničehonic „vypne“ zvuk úplně?
Zvuk, který slyšíme ve filmu, se ne vždy shoduje s naší zkušeností z běžného života. Filmaři a filmařky mohou záměrně některé složky zvuku zesilovat nebo zeslabovat s ohledem na efekt, kterého chtějí v dané scéně dosáhnout.
Kroky v nočních scénách mohou tak v některých případech znít hlasitěji, aby se posílil efekt nervozity u postavy, která se bojí, že bude při plížení nočním domem odhalena. Zesílení zvuku tikajících hodin může ilustrovat vzrůstající nervozitu u postavy, která z nějakého důvodu přehnaně sleduje čas (hrozí třeba, že někde vybuchne bomba). Vypnutí zvuku ve scénách, které podle očekávání mají být plné výrazného zvuku, vede diváka k zaměření se na sdělení nesené obrazem. Může jít také ale o prostředek zdůraznění významu scény.
