08-02

Stránka 1 z 3

1. Sledujte první sekundy ukázky (00:00–00:13) a popište jednotlivé záběry z hlediska jejich velikosti. Klidně si pusťte začátek ukázky i vícekrát.
   Úvodní záběry v ukázce mají tyto velikosti (v tomto pořadí):
   1) 0:00 velký celek
   2) 0:02 celek
   3) 0:05 polocelek
   4) 0:08 celek
   5) 0:10 velký celek

2. Jak můžeme užívat řazení záběrů ve filmu z hlediska zachycení časových úseků? Dokážete pojmenovat filmový prostředek, který je zde použit – konkrétně přechod mezi záběrem, kdy chlapec leze dolů do ponorky, a následně už sedí se starcem u stolu?
   Filmový prostředek, který je tu použit, nazýváme výpustka neboli elipsa – dosahuje se jí s pomocí střihu, kdy dojde k vypuštění nepodstatných části pohybu a děje.

3. V jednom záběru vidíme zvenčí dvě postavy sedět proti sobě uvnitř ponorky. Chlapec sedí napravo a stařec nalevo. V následujícím záběru je tomu naopak (chlapec nalevo, stařec napravo). Není to chyba? Proč tomu tak je?
   Chyba to není, ale jedná se o porušení tzv. pravidla osy (více si o něm přečtěte v knížce na str. 149). V tomto případě ovšem ke zmatení diváka nedochází, a to díky přechodu z vnějšku (exteriéru) do vnitřku (interiéru).

4. Pusťte si znova scénu rozhovoru mezi chlapcem a starcem. Jakým způsobem je záběrována (rozložena do záběrů). Všimněte si okamžiku, kdy kamera setrvává pohledem na chlapci, ale ozývá se již hlas starce. Proč tomu tak je?
   Rozhovor je zpočátku natáčen ve třech typech záběrů. Na začátek je zařazen tzv. ustavující, celkový záběr, ve kterém vidíme, jak jsou chlapec a stařec usazeni u stolu. Jejich rozhovor je pak snímán v polodetailech, kdy kamera zabírá každého zvlášť, většinou při promluvě. V momentě, kdy stařec začne mluvit o hudbě a houslích, setrvává kamera déle na chlapci, dokonce vidíme krátce detail obličeje. Je to z toho důvodu, abychom si jako diváci uvědomili a třeba i prožili chlapcovu odmítavou reakci na pobídku k hudebnímu vystoupení. Toto naše podezření ostatně potvrdí následný chlapcův kvapný útěk z ponorky.